vstřícný

vstřícný (język czeski)

wymowa:

IPA: [ˈfstr̝̊iːtsniː]

znaczenia:

przymiotnik

(1.1) życzliwy, przychylny, pomocny

odmiana:

(1.1)

przypadek	liczba pojedyncza				liczba mnoga
	m żw	m nżw	ż	n	m żw	m nżw	ż	n
mianownik	vstřícný		vstřícná	vstřícné	vstřícní	vstřícné		vstřícná
dopełniacz	vstřícného		vstřícné	vstřícného	vstřícných
celownik	vstřícnému		vstřícné	vstřícnému	vstřícným
biernik	vstřícného	vstřícný	vstřícnou	vstřícné	vstřícné			vstřícná
wołacz	vstřícný		vstřícná	vstřícné	vstřícní	vstřícné		vstřícná
miejscownik	vstřícném		vstřícné	vstřícném	vstřícných
narzędnik	vstřícným		vstřícnou	vstřícným	vstřícnými
stopień wyższy vstřícnější przypadek liczba pojedyncza liczba mnoga m żw m nżw ż n mianownik vstřícnější vstřícnější dopełniacz vstřícnějšího vstřícnější vstřícnějšího vstřícnějších celownik vstřícnějšímu vstřícnější vstřícnějšímu vstřícnějším biernik vstřícnějšího vstřícnější vstřícnější wołacz vstřícnější vstřícnější miejscownik vstřícnějším vstřícnější vstřícnějším vstřícnějších narzędnik vstřícnějším vstřícnější vstřícnějším vstřícnějšími
stopień najwyższy nejvstřícnější przypadek liczba pojedyncza liczba mnoga m żw m nżw ż n mianownik nejvstřícnější nejvstřícnější dopełniacz nejvstřícnějšího nejvstřícnější nejvstřícnějšího nejvstřícnějších celownik nejvstřícnějšímu nejvstřícnější nejvstřícnějšímu nejvstřícnějším biernik nejvstřícnějšího nejvstřícnější nejvstřícnější wołacz nejvstřícnější nejvstřícnější miejscownik nejvstřícnějším nejvstřícnější nejvstřícnějším nejvstřícnějších narzędnik nejvstřícnějším nejvstřícnější nejvstřícnějším nejvstřícnějšími

przykłady:

(1.1) Personál hotelu je usměvavý, vstřícný a rád každému pomůže. → Personel hotelu jest uśmiechnięty, życzliwy i chętnie każdemu pomoże.

składnia:

kolokacje:

synonimy:

(1.1) nakloněný, smírný, vřelý

antonimy:

hiperonimy:

hiponimy:

holonimy:

meronimy:

wyrazy pokrewne:

przysł. vstříc, vstřícně

rzecz. vstřícnost

związki frazeologiczne:

(1.1) udělat vstřícný krok → iść na ustępstwa

etymologia:

przymiotnik z przyrostkiem -ný utworzony od przysłówka vstříc (‘naprzeciw’), ten zaś od staroczeskiego połączenia [jíti] v střiecu: por. střetávat se (‘spotykać się’, ‘łączyć się’, ‘krzyżować się’); vstřícný = taki, który idzie komuś naprzeciw

uwagi:

źródła: