bojeschopný

bojeschopný (język czeski)

wymowa:

znaczenia:

przymiotnik

(1.1) zdolny do walki

odmiana:

(1.1)

przypadek	liczba pojedyncza				liczba mnoga
	m żw	m nżw	ż	n	m żw	m nżw	ż	n
mianownik	bojeschopný		bojeschopná	bojeschopné	bojeschopní	bojeschopné		bojeschopná
dopełniacz	bojeschopného		bojeschopné	bojeschopného	bojeschopných
celownik	bojeschopnému		bojeschopné	bojeschopnému	bojeschopným
biernik	bojeschopného	bojeschopný	bojeschopnou	bojeschopné	bojeschopné			bojeschopná
wołacz	bojeschopný		bojeschopná	bojeschopné	bojeschopní	bojeschopné		bojeschopná
miejscownik	bojeschopném		bojeschopné	bojeschopném	bojeschopných
narzędnik	bojeschopným		bojeschopnou	bojeschopným	bojeschopnými
stopień wyższy bojeschopnější przypadek liczba pojedyncza liczba mnoga m żw m nżw ż n mianownik bojeschopnější bojeschopnější dopełniacz bojeschopnějšího bojeschopnější bojeschopnějšího bojeschopnějších celownik bojeschopnějšímu bojeschopnější bojeschopnějšímu bojeschopnějším biernik bojeschopnějšího bojeschopnější bojeschopnější wołacz bojeschopnější bojeschopnější miejscownik bojeschopnějším bojeschopnější bojeschopnějším bojeschopnějších narzędnik bojeschopnějším bojeschopnější bojeschopnějším bojeschopnějšími
stopień najwyższy nejbojeschopnější przypadek liczba pojedyncza liczba mnoga m żw m nżw ż n mianownik nejbojeschopnější nejbojeschopnější dopełniacz nejbojeschopnějšího nejbojeschopnější nejbojeschopnějšího nejbojeschopnějších celownik nejbojeschopnějšímu nejbojeschopnější nejbojeschopnějšímu nejbojeschopnějším biernik nejbojeschopnějšího nejbojeschopnější nejbojeschopnější wołacz nejbojeschopnější nejbojeschopnější miejscownik nejbojeschopnějším nejbojeschopnější nejbojeschopnějším nejbojeschopnějších narzędnik nejbojeschopnějším nejbojeschopnější nejbojeschopnějším nejbojeschopnějšími

przykłady:

składnia:

kolokacje:

synonimy:

antonimy:

hiperonimy:

hiponimy:

holonimy:

meronimy:

wyrazy pokrewne:

rzecz. bojeschopnost

przysł. bojeschopně

związki frazeologiczne:

etymologia:

uwagi:

źródła: